Táňa Praha 3 Žižkov

Byl to dost svérázný člověk a Táňa říkala, že to je tím, že je napůl Žid a napůl Rom. Nevím, která jeho polovina zrovna vítězila, když u nás v noci na Žižkově v náhlém amoku v kamnech pálil listy vytržené z bible nebo z okna do Koněvovy ulice házel sekeru, v lepším případě čajovou konvici.

Jinak měl však Ištván srdce ze zlata. Jednou, to jsem byla ještě hodně malá, se mě máma zeptala: „Maruštíku, nechceš jet s Pepou do Bratislavy?“

Všichni tenkrát jezdili do Bratislavy a máma se tam dokonce vdala za Mariána Krnáče, s kterým měla mého mladšího bratra Krištofa. Manželský svazek však bohužel neměl dlouhého trvání, jelikož poté co Marián začal s mámou žít v Praze a došlo jim „maslo“, rozuměj marihuana, máma prohlásila, že už si nemají co říct. Z paní Krnáčové se tedy záhy po rozvodu nechala přejmenovat zpět na Leixnerovou.

Tu situaci si vybavuji úplně přesně. Neváhala jsem ani minutu, strčila si dudlík do pusy, svou věrnou plyšovou, značně olysalou lišku vrazila do podpaždí a odhodlaně prohlásila: „Jedem!“

(strana 41)

ZELBOVÁ, Marie. Táňa Praha 3 Žižkov. Praha: Petr Štengl, 2025. ISBN 978-80-88482-38-3.