Výjimečný stav

Můj vztah s tehdejším režimem byl mimoběžný: on se o mě zajímal, ale pro mě byl neosobní jako počasí. Byl jako věčná mlha, v níž blednou všechny barvy a která lidi obírá o zrak i radost. Dalo se jí uniknout, museli jste ale vystoupat do kopce za krásou a hřejivým sluncem. Jistě, měl jsem pocit výjimečnosti jako každý, kdo se ocitne v horách během inverze, pod sebou vidí peřinu mlhy a ví, že pod ní právě teď žije drtivá většina lidí. Výjimečný jsem ovšem nebyl já sám o sobě, výjimečným mě činilo to, že jsem vyšplhal do hor.

Tento pocit výjimečnosti mě doprovázel všude a dával mému životu význam. Významné bylo prakticky všechno, bez ohledu na to, jestli jsem právě nakupoval v místních potravinách, anebo jsem si četl Moc bezmocných Václava Havla v samizdatu.

Věděl jsem, že nakupováním anebo čtením knih nic nezměním, ale ani jsem o to neusiloval. Věděl jsem sice, že ve skutečnosti svádím s tehdejším zdánlivě všemocným režimem souboj na život a na smrt, ale vyhrát jsem ho mohl pouze tehdy, pokud ho budu ignorovat. Základní poučka v tehdejším disentu zněla: Svobodný budeš tehdy, když se budeš chovat tak, jako bys svobodný byl.

(strana 162)

ŠIMEČKA, Martin M. Výjimečný stav: jak dobře žít ve zlých časech. Přeložil Ondřej MRÁZEK. Praha: Respekt Media, 2025. ISBN 978-80-909538-7-1.