Flashky

Moje spojenectví s tátou se – ovšem s fatálními důsledky – projeví naposledy už jen jednou – před zkouškami na vysokou školu v zoufalství z toho, že musím jít na medicínu, jak si odjakživa jasně plánuje máma, jdu za tátou a řeknu mu, že to nechci a dělat nebudu, a že chci jít na angličtinu. Táta nejdřív oněmí a zpotí se hrůzou – umí si dokonale představit, co nastane, až to řekneme mámě. Ale pak to statečně sám udělá. Po mnoha výčitkách a kraválech s námi máma přestane mluvit a jídlo nám i s talíři hází na stůl už od kuchyňské linky. Táta má peklo, ale vydrží i tichou domácnost.

(strana 105)

ZÁBRANOVÁ, Eva. Flashky. Praha: Torst, 2014. ISBN 978-80-7215-480-7.