Jednorožci

Když už se nám podařilo opustit byt, Lajka budila pozornost. Se sousedy v paneláku jsem do té doby neměla prakticky žádný kontakt. Nejintimnější otázka, jakou jsme si kdy ve výtahu vyměnili, byla: Do kterého patra jedete? Teď jejich pohledy zjihly: To je ale roztomilé štěňátko! Jak se jmenuje? A už to jelo. U malého domovního bufetu, kde se společenství pejskařů obvykle po večerech scházelo, mě hned druhý den vyzpovídali: Vy jste ze šestého? Máte jednopokoják, nebo třípokoják? S balkonem, nebo bez? Bydlíte sama, nebo s přítelem? Sama?! Nebojte se, tady si společnost najdete rychle. V tomhle vchodě bydlí i hodní lidi. A to jsou ve zkratce ti, co mají psy — uzavřel muž s boxerem jménem Barborka. Tak, tak, souhlasili ostatní. Z jejich seskupení sálalo jakési zvláštní, mírně vtíravé teplo, které mě rozehřívalo. Ve výtahu jsem si všimla, že mám rudé tváře. (strana 105)

HRÍNOVÁ, Barbora. Jednorožci. Přeložila Irena STEINEROVÁ. Brno: Host, 2022. ISBN 978-80-275-1369-7.