Izrael a Gaza

Hodně Izraelců bylo přesvědčeno, že okupace Arabům prospívá, že by za ni vlastně měli být vděčni.

Z některých hledisek to byla pravda. Životní úroveň v Gaze a především na Západním břehu oproti stavu před rokem 1967 vzrostla. Nezaměstnanost a chudoba nezmizely, ale přestaly být ničivé. Místní řemeslníci našli odbyt na izraelském trhu, statisíce lidí začaly dojíždět za prací do Jeruzaléma, Tel Avivu a dalších izraelských měst. Přibývalo arabských škol včetně univerzit. Na okupovaných územích se začaly rychle budovat silnice, vodovody a další infrastruktura. Na první pohled vysloveně rozkvétala.

Druhý pohled už tak pěkný nebyl. Palestinci žili pod trvalým dohledem izraelské armády. Ponižování a šikanování bylo součástí každodenní reality, stejně jako razie a zatýkání. Okupovaná území nebyla souvislým celkem, ale roztříštěnou mozaikou obcí. Izraelci se mohli pohybovat volně, Palestinci procházeli neustálými vojenskými kontrolami, cestování bylo zdlouhavé, předpisy se často měnily ze dne na den. Dovoz a vývoz i těch nejběžnějších věcí podléhaly kontrolám a zákazům. Okupační moc byla všudypřítomná, nedala se ignorovat, žít si po svém, byť sebeskromněji. (strana 47)

KOUBSKÝ, Petr. Izrael a Gaza. Perspektivy N. Praha: N media, 2023. ISSN 2571-1717.