Člověk 25: čtvrtstoletí Člověka v tísni

Co však nejvíc zazlívám liberálním elitám, je, že vzdávají politický zápas. Liberálním elitám a generaci dnešních třicátníků až pětačtyřicátníků, lidem, kteří jsou úspěšní, bohatí, mají zdroje. Jen sledují své profesní zájmy a svůj dobrý život, rezignují na politiku a přenechávají prostor jiným. Jsme ve velice nebezpečném čase, svět kolem nás se hroutí. A pokračování v tom volném pádu úspěšného profesního života a užívání si hezkých víkendů a dovolených je v podstatě neadekvátní reakce na současný svět. Otevřená část společnosti není schopna se zorganizovat do kolektivní politické akce. Jsme ochotni facebookovat, dvakrát ročně vyjít do ulic s červenými kartami, ale jde o to, kdo kontroluje stát. A liberální elity tak trochu prohrály a teď jsou demoralizované vlastní prohrou. Vrací se mi filmy z prvních ročníků Jednoho světa od maďarského režiséra Pétera Forgácse, nádherné filmy poskládané z archivních záběrů natočených před druhou světovou válkou. Obrázky městského života, lidí, kteří si užívali život. Jeden film se jmenoval Volný pád. Díváš se, jak si užívají života, a víš, že volně padají do holokaustu. Cítím, že my jsme teď taky tak trochu v tom volném pádu - a každý víkend lyžujeme…

(strana 89, rozhovor s Igorem Blaževičem)

V rámci projektů se denně potkáváš s mladými lidmi. Jaká bude budoucnost s novou generací?

Neviděl bych to tak špatně. Starší generace má vždycky sklon lamentovat nad zkaženou mládeží - tak je tomu odnepaměti. Takže nářky nad tím, že si mladí chtějí jen užívat a nemají žádný smysl pro zodpovědnost, není třeba brát úplně vážně. Já sám při práci potkávám spousty mladých, kteří si svou zodpovědnost uvědomují a vědí, že budoucnost je z velké části právě na nich. Takových mladých lidí přibývá. Aktivních, kteří si říkají: Tahle věc se mi nezdá, nelíbí... A může to být úplná banalita, třebaže ve škole chybí stojany na kola. Nebo si všimnou, že blízko školy je domov pro seniory, kde žijí stařenky a stařečci, za nimiž nikdo nechodí. Tihle mladí chtějí změnit něco ve svém okolí, tak se prostě rozhodnou a začnou pro to něco dělat.

(strana 96, rozhovor s Karlem Strachotou)

DRAŽAN, Jan a PERGLER, Jan. Člověk 25: čtvrtstoletí Člověka v tísni. Praha: Zeď, 2017. ISBN 978-80-906593-2-2.