Démon ze sídliště

„Co tu děláš? Jsi celej vymrzlej. A nějak hubneš! Co chceš k jídlu? Mám tu od oběda žemlovku, nebo ti udělám knedlíky s vajíčkama.“

„Chci všechno,“ řekl jsem.

Bylo mi tady dobře, líp než u nás. Starejm lidem je fajn. Nemusej se ničím moc trápit, protože tu už dlouho nebudou. Nemaj zapotřebí se o nic extra snažit a něco někomu dokazovat. Všechno můžou mít v píči. Klidně by i mohli někoho zavraždit a pak se všem vysmát. Půjdu do vězení? No a co, stejně to už mám za pár a ve vězení se o mě aspoň budete starat. Až budu starej, zabiju nějakýho sráče, na kterýho jsou všichni krátký, a pak v klidu dožiju v cele a budu tam luštit křížovky a v teple poslouchat metal. Nechápu, proč to takhle ke stáru nedělá víc lidí.

Když mi babička nesla jídlo, trochu jsem se styděl, že o ní přemýšlím jako o možným vrahovi bez budoucnosti. (strana 218)

HADJ MOUSSA, Iva. Démon ze sídliště. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0673-6.