Přeskočit obsah

Zápisník

  • 1 min čtení

Izrael a Gaza

Hodně Izraelců bylo přesvědčeno, že okupace Arabům prospívá, že by za ni vlastně měli být vděčni.

Z některých hledisek to byla pravda. Životní úroveň v Gaze a především na Západním břehu oproti stavu před rokem 1967 vzrostla. Nezaměstnanost a chudoba nezmizely, ale přestaly být ničivé. Místní řemeslníci našli odbyt na izraelském trhu, statisíce lidí začaly dojíždět za prací do Jeruzaléma, Tel Avivu a dalších izraelských měst. Přibývalo arabských škol včetně univerzit. Na okupovaných územích se začaly rychle budovat silnice, vodovody a další infrastruktura. Na první pohled vysloveně rozkvétala.

Druhý pohled už tak pěkný nebyl. Palestinci žili pod trvalým dohledem izraelské armády. Ponižování a šikanování bylo součástí každodenní reality, stejně jako razie a zatýkání. Okupovaná území nebyla souvislým celkem, ale roztříštěnou mozaikou obcí. Izraelci se mohli pohybovat volně, Palestinci procházeli neustálými vojenskými kontrolami, cestování bylo zdlouhavé, předpisy se často měnily ze dne na den. Dovoz a vývoz i těch nejběžnějších věcí podléhaly kontrolám a zákazům. Okupační moc byla všudypřítomná, nedala se ignorovat, žít si po svém, byť sebeskromněji. (strana 47)

KOUBSKÝ, Petr. Izrael a Gaza. Perspektivy N. Praha: N media, 2023. ISSN 2571-1717.

  • 1 min čtení

Námořní slepota

Tváří v tvář neúspěchům na souši i na hladině dostaly opět zelenou německé ponorky. Během září 1916 potopily plavidla o 250 000 tunách registrované tonáže, v prosinci toto číslo stouplo na 355 000 tun lodního prostoru.

Němečtí logističtí důstojníci kromě zásobování vlastní armády usilovně pracovali na výpočtu spojeneckých požadavků nutných k vedení války. Došli k závěru, že pokud se jim podaří potopit 600 000 tun lodního prostoru měsíčně, začnou spojenecké ekonomiky a vojska na frontě vystavovat stejným problémům, s jakými zápolily císařské oddíly. Velení armády i námořnictva tlačilo na kancléře Bethmanna Hollwega, aby „sundal rukavičky“ a souhlasil s neomezenou aktivitou ponorek, a to i přes riziko možného vstupu Spojených států do války (Hermann: 2004).

Ve snaze zabránit obrovským ztrátám byli Britové pozoruhodně neúspěšní. Německé ponorky hledalo přes tři tisíce lodí, byla položena nová minová pole, nataženy další protiponorkové sítě, ale úspěch nepřicházel. Během prvního měsíce neomezené ponorkové války (únor 1917) šlo ke dnu 250 obchodních lodí, v březnu už 330 a jejich tonáž se blížila magické hranici 600 000 tun. Němci přitom ztratili pouze patnáct ponorek, většinu z nich kvůli nehodám (Hermann: 2004). (strana 120)

ROMANCOV, Michael. Námořní slepota. Edice N. Praha: N media, 2022. ISBN 9788088433101.

  • 1 min čtení

Démon ze sídliště

„Co tu děláš? Jsi celej vymrzlej. A nějak hubneš! Co chceš k jídlu? Mám tu od oběda žemlovku, nebo ti udělám knedlíky s vajíčkama.“

„Chci všechno,“ řekl jsem.

Bylo mi tady dobře, líp než u nás. Starejm lidem je fajn. Nemusej se ničím moc trápit, protože tu už dlouho nebudou. Nemaj zapotřebí se o nic extra snažit a něco někomu dokazovat. Všechno můžou mít v píči. Klidně by i mohli někoho zavraždit a pak se všem vysmát. Půjdu do vězení? No a co, stejně to už mám za pár a ve vězení se o mě aspoň budete starat. Až budu starej, zabiju nějakýho sráče, na kterýho jsou všichni krátký, a pak v klidu dožiju v cele a budu tam luštit křížovky a v teple poslouchat metal. Nechápu, proč to takhle ke stáru nedělá víc lidí.

Když mi babička nesla jídlo, trochu jsem se styděl, že o ní přemýšlím jako o možným vrahovi bez budoucnosti. (strana 218)

HADJ MOUSSA, Iva. Démon ze sídliště. Brno: Host, 2021. ISBN 978-80-275-0673-6.

  • 1 min čtení

Magor a jeho doba

Bylo to období, kdy nám všem začalo docházet, že to, v čem žijeme, není provizorium, že je to na dlouhou dobu, nejspíš navždycky. Bylo třeba, aby se lidé přestali spoléhat na to, že se stane něco, co znovu umožní hudebníkům veřejně hrát, básníkům publikovat, malířům vystavovat. Spoléhání na zázraky ochromuje tvůrčí práci, a hlavně kolektivní činnost: nic nestojí za to dělat, dokud to nebude možné. Ale jakmile jednou člověk uvědoměle pochopí, nebo podvědomě pocítí, že je něco navždy, musí ho nutně zaplavit pocit osvobození. jestliže svět už nikdy nebude vypadat jinak, není třeba se rozptylovat čekáním na záchranu. Musíme se zabydlit v existujícím světě tak, abychom v něm žili vesele a důstojně. (strana 287)

Václav Havel komentoval výsledek soudu slovy: „Prokurátor se stal symbolem naduté a úzkoprsé moci, pronásledující všechno, co není schopna zařadit do své sterilní představy života, všechno neobvyklé, riskující, samorostlé a nepodplatitelné, všechno příliš bezelstné i příliš náročné, příliš otevřené i příliš tajemné, všechno příliš drsné i příliš zjemnělé na její těžkopádný vkus, vlastně všechno jiné, než jaká je sama.“ (strana 350)

ŠVEHLA, Marek. Magor a jeho doba. Praha: Torst, 2017. ISBN 978-80-7215-555-2.

  • 1 min čtení

Kundera: Český život a doba

Nejtvrdšího odsouzení Hrabalova kompromisu s normalizátory se autorovi dostalo od Ivana M. Jirouse. Manažer skupiny The Plastic People of the Universe byl nedávno propuštěn z vězení, kam byl na deset měsíců odsouzen za banální výtržnost, a v březnu 1975 dopsal svůj klíčový esej Zpráva o třetím českém hudebním obrození, který patří spolu s Havlovými sondami do podstaty tehdejší společnosti, Dopisem Gustávu Husákovi a Mocí bezmocných, k nejlepším rozborům normalizační mizérie i návodům, jak ji důstojně přežít. (strana 804)

NOVÁK, Jan. Kundera: český život a doba. Praha: Argo, 2020. ISBN 978-80-2573-215-1.